Kurt Cobain - Come as you are

Bylo mi patnáct let, když jsem poprvé slyšel Nirvanu. Albu Nevermind byly roky teprve čtyři.
Cobainův "zpěv" ve mně okamžitě rozezvučel strunu vzdoru tolik typickou pro část populace svádějící marný boj s akné eliminujícím jakékoliv šance na úspěch u čerstvě se zaoblujících a psychicky stejně nevyrovnaných slečen.

Musel jsem si pouštět pořád dokola Smells like teen spirit, uchcával jsem z Territorial Pissings. Od starší kamarádky, vysloužilé punkerky, jsem sehnal další alba Nirvany, přihodila něco od Black Sabbath, naučil se balit brka a rozhodl se růst vlasů urychlit jejich dlouhodobým nemytím - Kurt style. S dalšími příznivci grunge jsme pravidelně chodili řádit na Nirvana revivaly, kterých bylo v Praze hned několik. Originál Kurt už to měl víc jak rok za sebou.

Za peníze, které nepadly na hulení, jsem pořídil kejtru a jako první se naučil překvapivě Come as you are.

Hrozně rád na ty časy vzpomínám. Na naprostý guláš v hlavě, mastné číro na hlavě, hledání se skrze nejrůznější pofidérní vzory... Vůbec dnešním dospívajícím nezávidím svázanost všemi možnými sociálními sítěmi. Nemělo by se jim říkat spíše sociální pasti? Kdo ví, co by z nás vyrostlo, kdybychom se narodili o dvacet let později. Ale čas nejde vzít zpátky, jak zpívá David Koller.

Tahle blbůstka vytvořená ve Photoshopu je malým poděkováním Kurtovi za ten ulevující pocit sdílení nasranosti na svět, ale i (hlavně) na sebe, kterou jsem v -nácti zažíval. Nebylo nás takových víc?;-)

Similar Projects